Starostí, trudu pot na skráni,
hlava mu navyklá
v dlaně se ztýrané uklání,
klid prch’, tak srna zanikla,
z aleje zelené v trninu uhání.
Být, nebýt! Stranou se potměšile kouká
svědomí drak,
jednou tak! a jednou tak!
a doupňák hlavy táhle kouká!
Padlého kmenu ston,
blouznivce matný chod,
štvaného jelena hon.
Vějička výstražná, signálu hlas,
stáří a hříchu svod.
Klid a bouře, zas a zas!