Stará naše hruška, šedivá sestra!
Dosud vidím ji, jak hlavou kývá,
šumí modlitbu a s ní směs ptactva pestrá,
opět pláštěm zahalená zívá
podřimujíc v noci na Sylvestra.
Pod ní „páni kluci“ my jsme hrali
„pod sladčicí“ míč a špačka, zlatou bránu,
pod ní jsme pro sousedovic Nánu
já a Lojza poprvé se prali.
Pod ní pradědové večeřeli
za hvězd svitu, při námluvách pod ní
objal něvěstu svou mládenec smělý.
Matky tam na děcka láskyplně zřely,
pod ní umírali zlí i hodní.
Letos padla sekyrou, a my se rozletěli.