Slunnými proudy, tichými chlady a stíny
poletá, mihotá, vlní se, třepe,
tisíci rozpuky, květnými jednými blíny
pojí se nevinné, slepé,
od hvězdy do bažiny.
Z mrákoty ranné mladosti nahé
přes bajné luční kopretiny
prvními láskami na mužné činy,
vzpomínky slzami vlahé.
Rozpíná náručí k životu,
radostný, žalobný let
z nekonečna v nicotu.
Ještě si po slavných výbojích vzdychne
zhluboka, naposled.
Dožije, dobije, ztichne.