Spal jsem den celý a neslyšel
jas písní kol a nedýchal jich žár,
nezřel jsem, jak slunce kolos povyšel,
a prostřed všeho ochuzen a stár,
ó žel!
Peruť západu mou duší vála
chmurná, pod ní jsem usínal,
a měsíc vysoko stál
noc celou, žití, dennice ráno lhala.
Já za soumraku hledal prosté kvítí,
však netrhal a neplet’ kytice,
já s ním chtěl žíti.
Marno bojovat! Líp je se vrátit,
kde chaloupky kynou poklid věštíce,
než salony uhýčkán prázdný se klátit.