Panenka bledá v postýlce leží,
na duši čekají tři hodní kněží.
Sestřička Smrt si mne sebou vzala,
aby tak panenka neplakala.
Není jí léku, sestra Smrt praví,
mastičky srdce jí neuzdraví.
Kněží se modlí horkými slovy,
aby se dostala k Ježíškovi.
– Panenko milá, ruku mi dejte,
hleďte mi do očí, neplakejte.
Já jsem ten lékař, co všechno zhojí,
Bůh mne má rád a čert se mne bojí.
Jsem dobrý člověk a básník měkký,
v srdci mém na všechno mastičky, léky.
Sednu si u vás a zazpívám k tomu.
Sestřička Smrt? nu, tu pošleme domů.