Smavé údolí, zelený les,
v zapadlém koutě balvan tu dřímá
věnčený trním, spoře kryje mech a vřes
nahotu jeho a louže ho žlutá obejímá:
do prostřed ráje zapadlý běs.
Na něm se do světa smek
z mámy, jež mřela hlady,
a balvan poprve poskvrnil tady
Nejlů Vašíček.
Když potom blbý žebraje toulal se světem,
sem se vždy maně vracel a líbal
s pláčem kámen na místě tom kletém.
Zde také způsobem moderních hejlů
vypliv se naposled k smrti se ukolíbal
– hlady – Vašíček Nejlů.