Slyšíš-li, ty nebe veliké, modravé,
jak vrby nad potokem
kývají vzdušnými zvonky a hrana se
šíří nad proudem slzí,
jenž v dáli unáší vzdechy mé, stesky?
Neslyšíš, jsi šťastno příliš!
Svatí se houpají
vážně a velebně
s pietou v posvátných lenoškách.
Komu mám hoře své žalovat?
Měsíček směvavý
klassický je na to tuze –
Vy vrby dumavé,
vám ho povím:
Ztratil jsem někde svou duši.