Škorpioni, tmářství brouci,
proč vám vztekem líce bledne,
co vás nutí v poplach tlouci
vždy jen v noci, proč ne ve dne,
pokolení peklem řvoucí?
Jedno na vás hezké přece:
po věky jednou brodíte se třísní,
po věky jednou zpíváte písní,
ač různě si barvíte klece.
Jak kdy je třeba, silná jest i jemná
– cha! prý božská je –
ta píseň sobectví, břicha, temna.
Nejprve počnou písní otravovat,
pak se mdlá oběť vyssaje.
Dejme se dále klovat!