Samá voda, kalná, čistá,
s krví ssedlou smíšená,
s octem, žlučí – jako Krista
duše kdysi vznešená
když letěla v ráje místa –
tak jsou různy písně moje;
jednou luna šeptá je,
jindy čela krápěje
horkého dnem prachu, znoje.
Někdy řvou a jindy kvílí,
někdy psány rukou smělou,
rukou únavy i síly.
Však proti vůli psáti nebudu,
a s ní i drsně, rukou neumělou.
Jsem hříčkou osudu.