S bílého čílka tvého viděl jsem vát
nadšení horoucí v svatých plápolech,
z modravých oček víry dumavý letěl vodopád,
a plesem skotačil na ňadrech
červený karafiát.
Vše to zas mně oživlo dnes:
jak z bludiště vyšel jsem na světlo denní
za hvězdou jda v divém života plahočení,
jež se mi vůdkyní zjevila v hloubce kdes.
Nevím jediné jen:
zda pravdou hořela mi,
či jen to mámivý klamal mě sen,
zda nechtěl jen se mnou si hrát
jak lev v bájce s myškou pod palmami
červený karafiát.