Vyšli aj na louku,
na loučku zelenou
dva bratři mládenci,
jeden dubec silný,
jeden javor měkký.
Oni se mládenci
pěkně políbili,
šavle vytasili,
oni se rubali.
„Bratře milá, nerubej,
zakrvíš si bílé ruce,
hlavy nestínej!
Však jsme my dva bratři rodní,
bratři rodní jedné matky!“
Zaplakali, líčka poboskali.