Rostl v lese javor bílý,
brzo výše větve jeho
nad okolí vystoupily,
v jase světla nebeského
o pozemském blahu snily.
Máť ho země napájela,
slunce zeleň posílalo,
vysněnou mu duši dalo,
duše čistá jinam chtěla.
Sekera ho podtínala,
duše bílá
mízou vykapala.
Rostl v lese javor bílý,
hmota zbyla,
kořeny duše shnily.