Rosa jara v duši se mi lije,
zpívá drozd a slunce září,
z touhy po „něčem“ mé srdce pije
krásy číš, a v něm se sváří
s růží ubledlou květ božské magnolie.
Dudák k tanci ryčné dudy stiská,
jásá pod lipami celá ves,
kol dokola jeden ples,
i starý náš ponocný točí se a výská.
Do kola jdem, měkký bok už beru
a kolotám s ní – panna Marie
v našem kostele je tak krásná věru.
Rosa jara v duši se mi lije,
já v náručí Thalie
trhám vzácné květy magnolie.