Pýcha vzňala modré oko moje,
v hlavu rozpálenou dlaň jsem klad,
chvátal s nadšením jsem v půtky, boje
přes hor smetí, bouřný vodopád
blesky v rukou, vítězstvím se koje.
Na pahorku chatrč bídná stála
z písku zrobená a z trocha listí,
pěst má v slepotě už nad ní svistí –
Chatrč zachvěla se, zaplakala.
Prohled jsem! O Víro, Víro němá,
slepá, stařičká, tys zbyla mi
v boji světla s tmou, to draky dvěma.
Kdo mnou vládne teď? Kdo v ohni boje vlád? –
Dost mi, že krev volně plyne žilami!
Za Pravdou jdu? Snad! – Ó trpké: snad!