Used’ ptáček na hrušku,
volal, volal Marušku.
„Dobrý večer, ptáčku milý,
co mi neseš za noviny?
či mi neseš pozdravení,
to od mého potěšení?“
Přelet’, sed’ na jeřabáčku,
píseň tekla ze zobáčku:
„Běda! Marušinko zlatá,
novina, novina klatá!
Zlí ti přišli do zahrady,
podtínali jasan mladý.
Utekla mu krev rudavá,
klesla kučeravá hlava.“
Do jeřábku body, body,
sypou se červené plody.
Maruška si zaplakala,
do lesíčka pojechala:
„A ty, jasánečku milý,
cože ti to urobili!
Ni mi otce, bratra, máti,
kdo mě bude těšívati?
Hlavo drahá, hlavo milá,
cože jsi mě opustila?
Kdo mě laskat, hladit líčka,
dívávat se do měsíčka?
Měsíčku, mně zvoní hrany,
ty se pomsti nad katany!“
A nebe se zahalilo,
blýsklo, třikrát uhodilo.
Uhodilo na poprvy,
dva vrazi se válí v krvi,
jak blesk druhý k zemi letí,
pod stromem se válí třetí.
A když po třetí to sjelo,
už ji srdce nebolelo.