Propast v hlavě mé je rozeklaná –
Jak ta řeka tiše hučí, skorem
věřím, tam že oči hastrmana!
Lásky, chleba boj mnou, bídným tvorem
zmítá, a tam konec všeho láká
Půjdu! V hlavě mé se večer smráká,
tisíc vzpomínek mnou letí minutou.
Žil jsem dost! Jak? V pravdě? Či bych se jen bál
boj vést s blátem, pěstí mávnout svinutou?
Řeka sladce šumí dál a dál – –