Proč tvrdá tak a černá je má duše?
Proč Héfaist kulhavý ji nezjemnil
kdys v kovadlinu Aetny pádně buše?
Tak rád bych s bohy o věčnosti snil
jsa beze skvrn, jak Fénix v světa lodi
se umíraje znova, znova rodí,
své tělo rozmazlené zahodil,
v sníh nekonečna pevnou šlápl botou,
jak rád bych nektar, ambrosiu pil –
než cítím, žel, že jsem jen hmotou, hmotou!