Světlem mžikavým mé chabé slovo,
malý vánek – plamen žlutý zhas;
v sluch můj smání buší Satanovo:
„Kmochu zlatý, ha, žil kdysi ras,
z plechu korunku měl s brkem sovím,
chtěl se zetěm státi Caesarovým,
chceš, chacha –“ a Satan šklebný prch.
Věnec květů zved jsem s nebes padlý,
anděl snad je na zem vrh.
Chtěl jsem rozhodit je; květy zvadly.