Chci říkat pohádku bílou.
Sešel se milý s milou,
za ruku měkkou ji bral
a tak jí povídal:
– Panenko, těžko povědít,
se světa musím odejít.
Na tom světě hlava bledá
darmo duši pokoj hledá.
Hlava hoří, srdce burácí,
hlava bolí, srdce krvácí.
Tak si spánembohem dali,
rozešli se, zaplakali.
Sedm zim se obrátilo,
hocha panně nevrátilo.
Noc letěla z černých lesů:
– Pokoj dobrým lidem nesu.
Nečekej ho, zemské kvítí,
na nebi tvůj milý svítí. –
Na zemi bolest a smích,
na zemi radost a hřích.
Noc černým křídlem hýbá.
Na nebi hvězda hvězdu líbá.