Prchl mráz a prchly mraky.
Zelenými nad povlaky
polí skřivan zahnal hluš
a huš!
už tam zmizel pod oblaky.
V slunka démantech se cloní,
milost prosí, zažadoní
pro malounké, teplé lože,
bože!
na poli tam pod jabloní.
Vyprosil ji, teď sjel bleskem
k zemi s rosných perel leskem,
kde proň v žitě na úsvitě
dítě
žínka chová s steskem.
Už ho vítá plna vznětu,
už k ní used’ po přeletu,
do postele – štěstí celé –
stele
chrpa v hnízdo plno květů.