Po stezkách srázných, skalnatých,
úžlabím tichým zvolna,
přes propastí temno lákavé skokem,
dusným vedrem, horami ledovců,
vzhůru k nebi dokonalosti.
Obětí krvavou, výchovou vlastní,
ať všední déšť padá,
ať zastavit se láká květ,
jen vzhůru, dále!
Ať kosí Smrt těla uvadlá,
jen záhyby duše sledovat
a sladkostí mléka vlastního mřít.
S duší veškerenstva splývat,
duši Jeho se podobat
a sobcem nebýt!