Paprsek zlatý šerem listí svítá,
pokud září, ber ho, duše, ber!
Mizí, svět jiný ho za mrakem vítá –
Kol mého okna u večer
kalousek pomalu lítá.
Pojď! naříká, touží, na jabloň sedá
sám, proklet a nepoznán.
Jaro za jarem, za plánem zaniká plán
a hlava hoří bledá.
Ohnivý západu zajel vůz,
východu není, leč v říši cizí,
neznámé, v říši hrůz.
V ohnivá západu kola,
co za obzorem pojmu mizí,
kalousek duši mou volá.