Od Tábora zimní písně hvízdá,
Velikán pták Velikánovič
vyletěv si z točnového hnízda.
Lká s podzimem: Pryč a všechno pryč!
Podivno! Když nejvíc hovoří,
k mému srdci teplem zahoří,
Vesna v něm, a prchá děsný mráz.
Duše má teď jeden květ je lepý,
role zelené, vlnivý s pelem klas,
srdce mé, to planoucí je stepí.