Oči Její mrtvé včera

Oči Její mrtvé včera zřel jsem plát, to byly, Její! Jako tenkrát za večera za mnou jdou, se na mě smějí – –

Kostelníkova dcera! Večer, kostel, hroby, kříže, měsíc, ruce, Její oči divým vírem hlavou točí –

Pojďte, ó pojďte blíže, mučte mne víc, sneste sem běsy, vzpomeňte chvilky té blahé, kdy jsem tam chodíval přes ty lesy.

Oči Její mrtvé včera uzřel jsem vlahé. Kostelníkova dcera!