Dnes má panenka hodná, malá
ani se na mne nepodívala,
srdéčko pukalo, jen jsem si vzdych’:
bojí se modrých očí mých.
Neboj se, nejsou zlé, ne, ne, ne,
jsou bázlivé a tolik nevinné
a věčně se snad budou bát
do černých očí se podívat.
Pohlédly ti tam jednou jen
a skočily mi z hlavy ven,
zabloudily na oblohu
až tam někam k pánu Bohu.
Také ty tvoje ztratily se ti,
hleď, teď oknem ke mně letí
a s obrázkem tvého líčka
skočily mně do srdíčka.