Obsypán kvítím je celičký svět,
celičký hoří;
devět se motýlků v dívčí květ
pro med noří.
Kolik jich marně as letí zpět?
Jediný však jenom ztuší
slast ráje celou,
jenž rozechvělou
prvníkrát zlíbá duši.
Ostatní pájí jen suchá
nektaru smeť,
edenu slaboučká tucha.
Květinku na slunci dnes já shled’.
Leť k ní, duše má, leť!
Pít dej už, med chci, med!