O Kráso! Ty Amore šílený, boží,
Ty lávko útěchy na cestě žití,
balsáme vonný, Kristovo hloží,
Svou nohu aspoň dej mi políbiti,
bych mohl drtit skály a bořit,
světu se smát a bohům se kořit,
v srdci mít zpěvy, hvězdy a moře,
bych mohl zhrdání hled metnout svůj
Věčnosti v tvář, zřít, jak plá nově lidstva Zoře,
slunce jak z mlh tam vstává – – ó Kráso, Kráso, stůj!