Noc plná hříchů nad Prahou se vznáší
zářící žlutými světly
jak na loži v polosvitu nahá žena,
v níž rozkoší to bouří, v níž každá žilka hraje,
a vládne zuřivý jí netvor s tlamou dračí.
Však ráno svatá bude dost!
O Praho lichá, pokrytecká,
a lidé v ní, již mamonem jste hnáni,
oblétaní hejnem starostí mělkých!
O starče plesnivý, co s kyjem u ní stojíš!
Já tíhu cítím jako tisícové druzí,
a přec hřeším s nimi zbabělý.
Jsme lid s frází na rtech, s lehkou v srdci,
paže k činu vzpíná se, však nedeří.
Rab a pes, jenž krutou lízá ruku.