Nevím o ní! Hlas jen zvoní
v srdci tajemně mi,
– rouška času snem ho sladkým cloní –
že je má, ač prodaná je všemi,
však trpké přece: nevím o ní!
Nás oba, viď, má zlatá,
plamen touhy sžírá,
co platno volat: smrt a nebe, víra,
víra ve shledání svatá,
co platno, když muž, propast mezi námi,
co platna modlitba a slzy, vzdech,
když meč rozloučení nad hlavami,
co duší svatba, když krev se v těle honí
nezkojná. Nám žádný žití spěch!
Ó to trpké: Nevím o ní!