Nemáme prý už o sobě zpívat,
jiných pět žaly, radosti, touhy,
v jiných se srdce se shora dívat,
pochod jich duševní hrávat dlouhý,
s nimi boj lásky bojovat a sen sklamání snívat.
O pěj co chceš, vždy sebe dáváš část;
zda hvízdá slavík bol svého druha?
zda létem šveholí Meluzina tuhá?
O jdi jen a uč se krást!
Světlo světlem je a tma zůstane tmou,
ať lampu v ni stavíš, však se ztratí,
ať rouškou je halíš tajemnou.
O pějte jen, co duše vám povídá,
a bohové dají vám zlatí
harfu krále Davida.