Nebesa se otvírala, hlas ohromný a měkký
slyšán byl. Lidé přicházeli
a soudil je spravedlivý Bůh.
A byli všichni zlosyni
a nebylo jediného spravedlivého mezi nimi.
I řek Bůh: „Stvořena byla země ohnivá,
a bláto nalezám na ní.
Oživena byla dechem mým,
a mor vydává po všem světě.
Světlem nebe živil jsem je
a vodou života napájel jsem je.
Neznám jich – jsem sám!“
Slza Jeho padla na zemi
a byla to Bída.
Bída naučila lidi Štěstí.