Nazdar, ty veselý, studentský živote,
sbohem buď, na věky sbohem!
Plnýs byl rozmarů, pestrého střídání,
kvítí pln, někdy i bláta,
co ruka kantorská na tebe šplýchla.
A kvítí vonělo, dýchalo láskou –
Co dívčích vzpomínek
zalétá za tebou,
živote jarosti, mládí a síly.
Jaké to bývalo blaho,
když po námaze trudné
dívčí ret na můj se lepil.
Byla to bystřina horská,
co se nám po ní tak jelo.
Jak mořem života poplynem?