Naše oči, duše naše,
ženily se spolu, viď!
„Večer,“ mé šeptaly plaše,
Tvoje děly toužně: „Přijď!“
Večer – máj! My spolu skorem
ztopili se pod Amorem,
jenž nás v zlaté houpal síti.
Žel, je ráno. Máj se změnil!
A den pravdou děsnou svítí.
Já jen očima se ženil.