Nad obzorem východ se rumění,
červnová ňadra rozhaluje zem
hřbitova křížům, sochám, kamení
a kostnice oknům třem,
prostá a krásná jako umění.
Hrobař došel ke zdi, zaryl rýč,
hrana o oblázek křapla,
slza horká v trávu skápla,
kde zlatý zvonil petrklíč.
Na rov vedlejší sed’ – vstal,
obryl, odházel
a zas motykou nakopal.
Setřel pot a hleděl v dálku vyjeveně,
ah! před měsícem na svatbu s ní šel.
A kopal dál hrob své mladé ženě.