Sedí mi naproti, stranou se dívá,
tam hudba zpívá – vějířem kývá,
oko se po stropě honí,
marně ah mluvím do ní.
Sedí mi naproti, zívá.
Srdce mé rozplývá podivnou touhou:
noc jen být pouhou, krátkou, přec dlouhou
uprostřed občin, tma by nás kryla,
ty bys mou jedinou ovečkou byla
a já tvým jediným slouhou.