Na starém dvoře, opuštěn války bouří byl,
tři dobrodruzi svorně žili,
chrt starý, zuby sotva vycenil,
kocour, sotva vlek se, vypelichaný, bílý,
kohout, křídlo kdos před lety mu přerazil.
Dlouho tak klidně hospodařili,
do krku přec byli něco vždycky.
Dvůr byl spižírnou. Pes na noc táh do světničky,
kocour na senník a kohout spal na hrušce nahnily.
Však přišel čas a co jíst neměli:
pes kousal trávu, kocour třel si chrup,
jen kohout stále zobal cos tak veselý.
Tak tři dny přešly. Náhle kocour očka svá
zjiskřil, hop! a krk kohoutův lup’
A snědli ho a zbyli sami dvá.