Na rovech – kopečky pískové –
na křížcích – dvě dřeva zlomená –
na tabulkách bílých s černými čísly,
na drátěném plůtku ostnatém
spí tu spravedlnost lidská.
Hřbitov trestanců! Loupeže, slzy,
výkřiky obětí dušené,
nezcelené jizvy pozůstalých –
jak malý a úzký hřbitůvek!
Sem a tam i tráva sem zabloudila
štíhlá a tenká, tam šípkový trs,
a zde na tom rově tři chudobky.
Ta první chudobka stařičká matka,
druhá sestra dobrá, co ho těšívala.
Třetí dítě! či žena, co ji zabil?