Na hrubou lavici kles’ a vzdych’;
ba zaprodal tužby, sny mládí,
léta paží k činu vzpřímených
za Klid (v něm hyény vyjí a syčí hadi)
šedivý mnich.
Nitrem mu vodopád dosud hučí
a hmota skály kol tichá
v něm kácí se, tříští, mluví, vzdychá,
krev země mu srdcem burácí, skučí.
Litera němá, ah život zřít v plamenech,
život šumný, veliký, kypivý,
řeky spád po kluzkých horských kamenech.
Na hrubou lavici v trpkém snu odříkání
uložil hlavu mnich šedivý.
Pavouk se zvolna po nitce spouštěl na ni.