Modré oči uplakány a tvář má bledou,
zelený z barvínku vínek ji zdobí,
kol ňader rezeda za rezedou,
těch ňader, jež sladké mi vzpomínají doby –
už mou milou do kostela vedou.
A úsměv štěstí na rtech ženicha hrá:
(koníci řehtají, podkovky cvakají,
a modré oči plakají).
Tenkrát jsi, má panenko, tenkrát jsi má!
A jedou polem a jedou lesem,
ryšavá veverka přes cestu skáče,
už varhany hrají tichým plesem.
Bílé čelo její sinná,
a modré oko pláče:
Už nejsem tvá, už nejsem maminčina!