Mnoho je vzácných panáků na zemi,
mnoho vycpaných hastrošů,
copatých, slavených sterými bájemi,
líbaných s fanfárou na šosu,
dýšících uvnitř dusnými stájemi.
Však jeden zvláště mě září svou chvátí
od nohou kol břicha výše,
na niž pro jeho pozdější tovaryše
s úctou zemští pohlížejí svatí.
Však Čechy zkusily, jak prsty měl dlouhy,
jak chrčel lev v peřestech vrány hyna –
Včera jsem hleděl naň, zda klam to pouhý?:
zpola to člověk a Fénix zpola. –
Divné, že dnes mi připomíná
klid přežvykujícího vola.