Mlhovin komisní, šedivý plášť
zvolna se táhne Jelením Příkopem,
čouhají jen holé vrcholku stromů
k oknu sem v kasárna plesnivá,
jeptišek bývalý klášter.
Kosi si hvízdají popěvky jara,
vedle z Daliborky houslí hlas,
ryky kavalírů z Belvederu.
milostný šepot z míčovny Rudolfa krále.
Jaký to hluk! Hle, krvavá tam hlava
v mlze se šklebí, druhá vedle, třetí – –
a potok dole rozvodnil se krví.
Známí, che! známí všichni, co jich tisíc,
Jelení Příkop už je plný, plný.
Veliký zní hlas: Nikoho neživte!