Má ráda? Nemá? tak jsem z karet hádal,
věže nadějí z nich stavěl bohaté,
a když už křižák mřížemi je spřádal,
nožky mušek letly rohaté,
a hrad smělý padal.
Na zemi máj, nebe mraky šedé,
srdce kvete liljemi
a nad těmi
rozum s okem shaslým, tváře bledé.
Věřím! velké slovo, jen ho mít!
Brzo v hlubinu podmořskou klesá,
opět ho rosou v poupěti růže vidíš se chvít.
Už prchám z parku nadějí uděšeně,
smích zní za mnou z hloubi lesa.
Vracím se k tužce, své rozmilé ženě.