Líbal jsem líčka tvá dnes,
díval se v očka sivá,
usínal svět, ba sotva že hles,
jen větev se se květy pohnula živá,
kde voněl bez.
My dál a dál v zahradu, já za ruku tě táh,
já hořel a tys se rděla,
v horečném kvapu když ruka má smělá
na srdce tvé spěla, kde lásky naší práh.
A já ho překročil, my v měkkém padli mechu,
já na zástěrku, jižs mi rozprostřela,
a pak těch vzdechů, tolik vzdechů!
Dokola ticho, a nahoře – tam beránci se vlekli,
já tě objal, tys se blahem chvěla – –
A tam – tam jsme si to řekli!