Lesem tápá, poletuje

Lesem tápá, poletuje tupě, oddaně a tiše, větev ostrá peří ruje, rýhy v hlavu krví píše;

znaven v zem sed’ podřimuje. Hladov opět poletuje, tápe, do kola se točí kos, má prázdny důlky očí,

vrána vyklovala mu je. Starý, sám a opuštěn. Used’ zas a hlavu chýlí šedý na kořen.

Zacvrliká, zvolna dýše, – lesy klidem hrana šelestily – tupě, oddaně a tiše.