Květy vadnou, plodem rdí se trs,
jabko za jabkem v klín Vědy padá,
lidstvo ssaje nahý její prs.
V čelo jas a v srdce stín se vkrádá
s mlékem mu, a výš chce víc a víc,
vůle v nekonečno, štěstí v nic
se třepí.
Celým světem léto praží parné,
vše i bodlák v pusté zajde stepi.
Světlo stoupá, lidstvo stárne.