Dumavé jsem bloudil mrtvým temnem,
boží silou tvořil v díle jemném,
stoje na ostrohu ducha srázném
rozséval jsem světy pustým prázdnem.
Bujel život, kvetly skály rodem,
v nevědomí plod se spájel s plodem,
rozkoš náhody, již vůle určí,
vesmír rozepěl se písní tvůrčí.
Požehnaný prachu země matky,
požehnaný okamžiku krátký,
z hrobu do života, z klína k rovu.
Žij a umři, roď se dále znovu.