Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky,
a já je modlit slyšel:
„Ty Věčný nahoře, slyš, velký Slitovníče!
Vem v oběť duše bídné, ušlapané v prach,
vem krev si zbylou v srdcích zprahlých;
slyš! vzdychá něco v ní a lká a bouří,
hleď na nás, uslyš nás!
Slyš pláč žen, dívek zdrcených,
slyš vzdechy dětí v lůně zmořených,
slyš drkot zubů, viz zaťatou pěsť – –“