Šlo dítě pro vodu mamce
na draha, tam ke studánce.
Šlo a draha celičká
za slzou padala slzička:
Ta prvničká za tatíčka,
u keříčku za matičku,
tisíc, dva za oba,
ty, co nikdo neuvidí,
pro zlé lidi.
Slzy jí padaly
do vody studeny.
Upadla na kámen,
džbán rozbila na něm.
Pro oči červeny,
pro džbánek rozbitý
domů se bála,
na drn sedala.
Očka klíží, dítě spí
a klekání ze vsi zní.
Co dítě usíná,
selka doma proklíná.
Ze tmy ze drah kulhá baba
vyschlá, křivá, šklebná, slabá,
v očích tmu, na ústech můru,
krokem na zem, druhým vzhůru,
vlasy svatojanské mušky,
v drápech hůl, to sněť je sušky,
měch má na zádech.
Tichounko kolem, ani slechu –
Už děťátko, už je v měchu.