Ke rtům milý lne se vzdech;
zas jsem jednou viděl kvésti
v českém statku, v českých zdech
pana hostinského štěstí
v Jevanech.
Tu to štěstí celé máte:
dobrý otec, vzácná paní,
a tři děti k milování,
jedno poupě zlaté.
Neviňounká dceruška,
hnědých očí po mamince,
černých lesů beruška.
Bože, štěstí, dívenku!
Stýská se mi po dědince,
utrh jsem tam pomněnku.