Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,
sen ho krutý mořil,
v tísni drsný vydral se mu skřek;
on dech a člověka stvořil.
To byla zlého příčina a smrti počátek.
My snem jsme jen planým, náhody děti,
tmy, světla paprsk, s tělem zlým i duší,
v nás Tubalkain ranou za ranou buší,
a žijeme od šesti k pěti.
My malými v velkém,
a k štěstí stačí chvilka jediná;
i já jsem duší bídnou v těle mělkém.
Amnon chtěl Támar svou, já Tebe, svůj vděk.
To byla zlého příčina
a smrti počátek.